Vy víte, co myslím ...
a nahodily (mluvím teď k dámám) jste vidoucí výraz. Jo, TO období v měsíci. Jde
o krásné magické období plné obláčků, duhy, skákání ve zpomaleném záběru
a uvědomování si krásy své ženskosti...
TAK URČITĚ.
Nezáleží na tom, jestli patříte k těm šťastlivcům, které během celého cyklu trápí maximálně ten fakt, že musíte bejt hygieničtejší než obvykle (pravidelná výměna, Chilly gel, že jo..), nebo právě k těm, které trápí křeče, nekonečný chutě, únava aj. .. Všechny se shodneme, že je to prostě pěkně votravný období, bez kterýho by nám bylo určitě líp. Když jsme se teda všechny tak pěkně shodly, pojďme se v článku posunout dále.
PROČ píšu právě o tomhle ... ?
Prosté.. protože momentálně si touhle úžasnou fází procházím.. a není zrovna super. Normálně patřím k těm šťastlivcům, kteří žádné obtíže nezaznamenávají. Jenže teď je to jiný. Delší, bolestivější a otravnější. A tak místo toho, abych si po té osmé pizze dala ještě burrito a velkou čokoládu, jala jsem se přemejšlet nad celou touhle ženskou záležitostí. Upřímně mě fascinuje nejen z hlediska biologického, ale i psychologického
a sociálního. No jen si vezměte, co všechno se ve vás děje. Hormony lítaj nahoru a dolu, zcela přebírají kontrolu nad vaším mozkem. A on se snaží bránit, jenže ony hormony spolu s emocema makaly po celých 28 dní v posilovně a transformovaly se do jednoho velkýho kulturisty.. říkejme mu třeba Hubert.
A ten Hubert pokaždé uchopí náš mozek svou mocnou prackou, posadí jej do židličky
s pojistkou a něžně, leč výsměchuplně, jej poplácá po hlavičce. Pak si stoupne před ovládací desku a stiskne velkej červenej čudlík, kterej uvede do chodu všechny věci, které nám dávaj najevo, že jsme teda jako produktivní. Jenže Hubert je všímavej filuta, kterej si všimne celé škály duhovejch čudlíků. A protože jede ještě na endorfinech
z posilky a je to dobrák od kosti, začne do těch tlačítek zběsile bušit.
a sociálního. No jen si vezměte, co všechno se ve vás děje. Hormony lítaj nahoru a dolu, zcela přebírají kontrolu nad vaším mozkem. A on se snaží bránit, jenže ony hormony spolu s emocema makaly po celých 28 dní v posilovně a transformovaly se do jednoho velkýho kulturisty.. říkejme mu třeba Hubert.
A ten Hubert pokaždé uchopí náš mozek svou mocnou prackou, posadí jej do židličky
s pojistkou a něžně, leč výsměchuplně, jej poplácá po hlavičce. Pak si stoupne před ovládací desku a stiskne velkej červenej čudlík, kterej uvede do chodu všechny věci, které nám dávaj najevo, že jsme teda jako produktivní. Jenže Hubert je všímavej filuta, kterej si všimne celé škály duhovejch čudlíků. A protože jede ještě na endorfinech
z posilky a je to dobrák od kosti, začne do těch tlačítek zběsile bušit.
Určitě vás nemusím seznamovat s tím, co ten mizera způsobí. Jsme hladové, máme neukojitelné chutě na sladké, slané, jsme najednou nespokojené, najednou veselé, chceme být hýčkané, ale zároveň ať na nás nikdo nesahá. Cítíme se tlusté, zadržujeme vodu a pláč je samozřejmost. Chce se nám spát v měkké posteli, jenže ta postel je až moc měkká! Naše útroby tancují v křečích a dožadují se pozornosti.
A přesto všechno musíme fungovat jako "normální bytosti". Například chodit do práce, uklízet, nakupovat jídlo, platit účty, chodit do školy, učit se, dojít vůbec do té školy
a práce, vařit, starat se o děti, řešit osobní problémy, problémy ostatních, slýchat problémy o světě, starat se o mazlíčky a plnit partnerské povinnosti. A přesto všechno vypadat reprezentativně a nedat to na sobě znát. Protože menstruace je přece strašně nechutná věc, o který je zakázáno mluvit! Menstruující žena je přeci příšerné nadělení! Chudáci ostatní!
,,Ty vole, už je zase to období v měsíci, že jo? To bude zas tejden.."
,,Jak jako nemůžeš cvičit? Miliardy holek mají menstruaci a cvičit můžou,
takže ty taky."
,,Proč zase brečíš? Jéé, ty seš nějaká přecitlivělá."
,,Nechovej se jak hysterka."
,,Proč jako nechceš? A to se nemůžeš přemoct a udělat to pro mě?"
Jestli je "to období v měsíci" nechutné? No, krása to není. Vymlouvá se na něj někdy někdo? Nepochybně. Nicméně to, čím procházíme, je v menší či větší míře skutečné.
A mělo by se brát vážně. Vybraly jsme si to? NE! Takže by bylo záhodno přestat s těmi uštěpačnými poznámkami a jednat s námi s respektem (mluvím ke všem rejpalům
a neempatickým chomoutům). A tím myslím i nás ženy. Přestanete se sebou jednat nelaskavě, neuctivě a zpochybňovat se. Začněte se rozmazlovat, vážit si svého těla
a toho, co jste schopny zvládnout! Souhlas? Sláva.
A až si příště někdo dovolí vám něco říct, usmějte se. To je hodně mocné gesto. Věřte mi.
Jestli měl tenhle článek nějakou strukturu, správnej slovosled, či estetickej "look"
.. těžko říct. Doufám však, že měl snad i nepatrnej nástin smyslu. A sice abychom se konečně začaly mít rády. Vždyť si uvědomme, jaký superhrdinové vlastně jsme! Někdo říká: ,,Nikdy nevěř něčemu, co krvácí 7 dní a nezemře." Ale já říkám: ,,To je jasná superschopnost."
Závěrem bych chtěla říct: dejte si ten koláč, na kterej máte chuť, snězte tu pizzu, okolo které mlsně procházíte, a poplácejte se po zádech. Proč? Protože proč ne.
A přesto všechno musíme fungovat jako "normální bytosti". Například chodit do práce, uklízet, nakupovat jídlo, platit účty, chodit do školy, učit se, dojít vůbec do té školy
a práce, vařit, starat se o děti, řešit osobní problémy, problémy ostatních, slýchat problémy o světě, starat se o mazlíčky a plnit partnerské povinnosti. A přesto všechno vypadat reprezentativně a nedat to na sobě znát. Protože menstruace je přece strašně nechutná věc, o který je zakázáno mluvit! Menstruující žena je přeci příšerné nadělení! Chudáci ostatní!
,,Ty vole, už je zase to období v měsíci, že jo? To bude zas tejden.."
,,Jak jako nemůžeš cvičit? Miliardy holek mají menstruaci a cvičit můžou,
takže ty taky."
,,Proč zase brečíš? Jéé, ty seš nějaká přecitlivělá."
,,Nechovej se jak hysterka."
,,Proč jako nechceš? A to se nemůžeš přemoct a udělat to pro mě?"
Jestli je "to období v měsíci" nechutné? No, krása to není. Vymlouvá se na něj někdy někdo? Nepochybně. Nicméně to, čím procházíme, je v menší či větší míře skutečné.
A mělo by se brát vážně. Vybraly jsme si to? NE! Takže by bylo záhodno přestat s těmi uštěpačnými poznámkami a jednat s námi s respektem (mluvím ke všem rejpalům
a neempatickým chomoutům). A tím myslím i nás ženy. Přestanete se sebou jednat nelaskavě, neuctivě a zpochybňovat se. Začněte se rozmazlovat, vážit si svého těla
a toho, co jste schopny zvládnout! Souhlas? Sláva.
A až si příště někdo dovolí vám něco říct, usmějte se. To je hodně mocné gesto. Věřte mi.
Jestli měl tenhle článek nějakou strukturu, správnej slovosled, či estetickej "look"
.. těžko říct. Doufám však, že měl snad i nepatrnej nástin smyslu. A sice abychom se konečně začaly mít rády. Vždyť si uvědomme, jaký superhrdinové vlastně jsme! Někdo říká: ,,Nikdy nevěř něčemu, co krvácí 7 dní a nezemře." Ale já říkám: ,,To je jasná superschopnost."
Závěrem bych chtěla říct: dejte si ten koláč, na kterej máte chuť, snězte tu pizzu, okolo které mlsně procházíte, a poplácejte se po zádech. Proč? Protože proč ne.
(tento článek byl psán ve volném triku na příliš měkké posteli
za asistence perníkovo-banánového koláče.)
