,,Miluj bližního svého jako sám sebe."
Jak jste si jistě stačili povšimnout, tento příspěvek není obvyklý.
Překvapuje vás to?
Mile, či nemile?
Jistě, budou zabírat výraznou většinu, nicméně ten zbytek bych chtěla věnovat svým myšlenkám.
Negativním i pozitivním.
Motivačním, nemotivačním.
Smysluplným i nonsensovým.
Zkrátka jsem chtěla, aby blog obsahoval něco z mé osobnosti, byl příjemným místem odpočinku a možná určitou terapií.
Jak pro mě, tak pro kohokoli, kdo si ho bude číst.
V logu mám uvedené motto: ,,Bake your life". Není to jen prachobyčejná hláška, která mě napadla, abych dodala blogu na zajímavosti. Má význam.
Ráda přirovnávám život k manuálnímu umění, tedy vaření a pečení.
Když chceme udělat báječný koláč, italské těstoviny, rustikální chléb.. zkrátka cokoli, abychom se potěšili, budeme jistojistě vybírat takové ingredience, které do něho patří a jsou kvalitní.
Tudíž do koláče nepřidáme 200 gramů uhlí, nebo čtvrt litru octa.
To samé máme se životem.
Jestliže si chceme vychutnávat fajn život, budeme do něj přidávat takové ingredience, které mu budou prospívat, a budeme se snažit dobře je zpracovat.
My jsme kuchaři.. a lidé, myšlenky, či zážitky jsou ingredience.
Samozřejmě, spoustu toho neovlivníme.
Ale tak to prostě je.
Co však můžeme nějakým způsobem ovlivnit jsme my.
Dobré jídlo začíná u dobrého kuchaře. Kuchaře, který se snaží zlepšovat, pracovat na sobě a poučit se z nepovedených buchet.
A povedené si náležitě vychutnat.
Pokud se budeme konstantě nenávidět, náš život, jakkoli barvitý a plný dobrých ingrediencí, prostě nebude dobře chutnat.
Takže když už máme všechny idiomy vysvětleny, můžeme se pustit do jádra článku...
Určitě jste zažili spoustu situací, kdy jste se dívali do zrcadla a vše, co jste viděli, byly chyby.
Vaše oči jsou příliš malé, vaše boky příliš široké.
Vaše vlasy pozbývají objemu a vaše prsa jsou buďto moc malá, nebo moc povislá.
Možná jste si kladly otázky: ,,Proč nemám plnější rty? Proč mám tak málo vlasů, když on/a ano?
Proč mám tak krátké nohy?"
Tahali jste se za kůži a chtěli se jí zbavit.
Byli jste nešťastní a deprimovaní.
A možná vaše úvahy končily tím, jak své tělo nesnášíte
Přemýšleli jste někdy proč?
V těchto dnech za to nejvíce mohou média. Říkají nám, jak máme vypadat. Prezentují nám ,,dokonalé" vzory a nabízejí nám prostředky k tomu, abychom byli dokonalí.
Limitují nás.
Pokud nejsme takhle mladí, štíhlí, čí bohatí, máme prostě problém.
Anebo to začalo ve vašem dětství, kdy vám někdo konstantně říkal, jak jste moc hubení, nebo příliš tlustí, či vám někdo z přátel řekl nepatřičnou poznámku, která se zažrala?
Zkuste se zamyslet..
Já byla a jsem na tom místě taky. Neustále se kontroluji v zrcadle, zatahuji břicho a pochvaly na můj vzhled přijímám zbrkle a se značnou nedůvěrou.
Pořád se srovnávám s bytostmi z plakátů a říkám si věty typu : ,,Až shodím tolik a tolik kilo.. budu šťastná."
Samé až až až až ... a zapomínám na to, jak je mé tělo úžasné a proč by si mou lásku zasloužilo už teď, když není ,,perfektní".
Nejvíc jsem tuhle myšlenku uvědomila, když ségra dala život mé neteři Verunce.
Celých 9 měsíců se potýkala s potížemi, její tělo se měnilo a připravovalo na porod. Po porodu se trápila tím, jak vypadá. Komentovala to, jak se jí třese břicho, jak támhle a tuhle má strie a jak je z toho nešťastná.
Ale co jsem viděla já, byla úžasná žena, která kvůli miminku protrpěla značnou část roku, a jak je její tělo magické! A jak si zaslouží obdiv a lásku, neboť vše statečně zvládlo a stvořilo krásnou novou bytost.
Uvědomila jsem si, jak je lidské, speciálně to ženské tělo úžasný nástroj a my ho musíme bezpodmínečně milovat a pečovat o něj. A přišlo mi také na mysl, proč dokážu obdivovat někoho jiného a u mě je to takový problém?
Napadlo mě tedy, že si sepíšu důvody, které mi pomohou dostatečně si sebe vážit bez ohledu na to, jestli odpovídám současným vzhledovým trendům. Nebude lehké si je připomínat a vtisknout do srdce, ale nakonec to bude stát za to.
Mé důvody jsou:
- Každý den mě nohy donesou kam chci. Zadarmo.
- Můj obranný systém se s každou nemocí hrdě rve a vždy ji porazí.
- Mé tělo se statečně pralo o můj život už 5x. Naposledy mě udrželo naživu, když mi prasklo slepé střevo a pípala jsem na operačním sále.
- Zprostředkovává mi úžasné chuťové a vizuální vjemy.
- Díky rukám umím spousty věcí! Lézt po stromě, vařit, péct, plavat ... a mohla bych psát dál a dál!
- Ví přesně, kdy dobít baterky. Díky spánku dokážu na chvíli vypnout a odpočinout si od reálného světa.
- Můžu stvořit člověka. Ne, že bych měla ty touhy, ale kdybych chtěla, mé tělo je toho schopno.
- Můžu pokračovat ve vyjmenovávání toho, co všechno pro mě tělo dělá a proč je skvělé ...
Je také jasné, že pokud své tělo milujeme, musíme se o něj starat tak dobře, jak jen zvládneme. Takže, jak už jsem někde zmínila, do něj nebudeme lít použitý olej z friťáku.. což je idiom pro drogy, kouření a špatnou životosprávu.
A nesrovnávat se! To je jed.
„Dělej svou práci dobře a pak budeš mít důvod být na sebe hrdý. Ale nesrovnávej se s druhými."
Mohla bych psát dál, ale věřím, že by to už byly jen ohrané a nesmyslné věci.
Na konci toho všeho je zkrátka důležité, abychom o sebe s láskou pečovali, byli zdraví a šťastní, milovali sebe a naše blízké a dokázali si užívat maličkostí, být vděční a prát se s překážkami.
Aneb ,,Když ti život nabízí citron, řekni si o sůl a tequilu."
Jaké jsou vaše důvody, proč si svého těla vážit?
Bára
